III. Národní přehlídka sokolských ochotnických divadel

Česká obec sokolská, Divadelní soubor při Tělocvičné jednotě Sokol Lázně Toušeň, Tělocvičná jednota Sokol Lázně Toušeň a obec Lázně Toušeň pořádají v rámci Roku sokolské kultury 2003 ve spolupráci s IPOS-ARTAMA za podpory Ministerstva kultury České republiky III. Národní přehlídku sokolských ochotnických divadel Lázně Toušeň 2003 v sokolovně v Lázních Toušeni. Program:

V pátek 25. dubna 2003
17.00 - Lázně Toušeň / Dubová zátka
19.30 - Suchdol nad Lužnicí / Kytice pro panenku

V sobotu 26. dubna 2003
10.00 - Nový Knín / Na letním bytě
14.00 - Lány / Šedá eminence z Elsinoru
17.00 - Choceň / Král 3.333
20.30 - Jilemnice - Benecko / Poklad

V neděli 27. dubna 2003
10.00 - Poniklá / Vražedné dědictví
14.00 - Štěpánov u Olomouce / Ženich pro čertici
16.00 - Bozkov / A v tom zámku byla panna …

V sobotu 17. května 2003
17.00 - Libochovice / Manžel na inzerát
20.00 - Uhříněves / Víkend

V sobotu 24. května 2003
14.00 - Litovel / Limonádový Joe
17.30 - Mšeno / Ze života hmyzu
20.00 - Zvoleněves / Království pro draka

(změny vyhrazeny)

Divadelní ochotníci v Lázních Toušeni

Toušeňské kroniky zaznamenaly první ochotnická představení v letech 1877-79 ve prospěch školní knihovny, stavby kaple a hřbitova. Prvním známým titulem byl Prstýnek, dávaný v září 1889 v sále místních lázní.

Na prahu dvacátého století se hrálo pod štítem Dobrovolných hasičů a po první světové válce dokonce vystupovaly dva soubory současně. S místními herci začali spolupracovat divadelní návštěvníci Slatinných lázní: herec a režisér Národního divadla Karel Želenský, ředitel divadelních společností Richard Branald, jeho syn spisovatel Adolf Branald, operní tenorista Valentin Šindler, známý jako Stréček Matěj Křópal z Břochovan. Na toušeňská ochotnická provedení svých her se přišel podívat i Karel Čapek. Souběžně se rozvíjela tradice loutkového divadla.

Nejtrvalejší záštitu poskytl ochotníkům SOKOL, zejména v době první republiky. Nejzasloužilejšími osobnostmi byli režiséři Václav Kouba a Josef Beran a herečky Jaroslava Choděrová a Růžena Klimentová. Politický tlak však divadlo počátkem šedesátých let umlčel.

Trvalo pak celá dvě desetiletí, než mohla do osvobodivého ovzduší, budovaného pozdějším starostou Františkem Bílým, zaznít oživující výzva Adolfa Branalda k obnově ochotnických her. Mnohaletou přestávku pomohli ukončit v roce 1987 nejobětavější z herců Václav Shrbený a Milada Klimentová. Za jejich vedení vystoupil soubor mladých herců již v prosinci 1989 v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, po návratu k SOKOLU začali spolupracovat s jevištním výtvarníkem Josefem Jelínkem a v létě 1992 je poctila spoluúčinkováním při literárním večeru proslulá hvězda světových scén i filmu Jarmila Novotná. Roku 1994 věnoval souboru pohádku Čertovo kvítko filmový scénárista Milan Pavlík a s jarem 1999 dovršili toušeňští dvacet představení hry Toušeňská růže, věnované jim dramatikem Václavem Dragounem. V letech 2000 a 2001 uspořádal soubor I. a II. ročník Národní přehlídky sokolských divadel.